Správa společné věci není vždy jednoduchou věcí a často při ní dokázání ke sporům mezi jednotlivými spoluvlastníky. V mnoha případech vznikají tyto rozdílné názory při generační obměně. Starší by si ráda své prostředky u žila a většinou nemá zájem dlouhodobě investovat , popřípadě se i zadlužovat. S ohledem na institut spoluvlastnictví proto platí , že nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat (§ 1140 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „NOZ“).

Nejlepším řešením při zrušení spoluvlastnictví je samozřejmě dohoda To když se spoluvlastníci na způsobu budoucího stavu kde dojde k vypořádání spolu podílového vlastnictví vzájemně dohodnou . Pokud není možno se shodnout , každý ze spoluvlastníků, právo obrátit se na soud a podat návrh na vypořádání podílového spoluvlastnictví í, a to i v případě, že se zrušením spoluvlastnictví ostatní spoluvlastníci nesouhlasí. Jediným omezením v tomto smyslu je, že o zrušení spoluvlastnictví nelze žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 22 Cdo 300/2016, jsou přitom pro posouzení, zda jde o nevhodnou dobu ke zrušení spoluvlastnictví, rozhodné přechodné objektivní poměry týkající se společné věci.

Na návrh spoluvlastníka může soud zrušení spoluvlastnictví rovněž odložit, a to v případě, má-li tím být zabráněno majetkové ztrátě či jiného vážnému ohrožení zájmu některého spoluvlastníka. V takových případech může soud prodloužit trvání spoluvlastnictví, avšak nejdéle o dva roky.

89/2012 Sb. Zákon občanský zákoník Oddíl 4,Oddělení ze spoluvlastnictví a zrušení spoluvlastnictví v § 1140– § 1157 vymezuje tři způsoby vypořádání spoluvlastnictví rozdělení společné věci:

Rozdělení věci

Preferovaným způsobem vypořádání spoluvlastnictví je rozdělení věci mezi spoluvlastníky. Podmínkou tohoto postupu je, že rozdělení věci musí být reálně možné. Zajímavým případem rozdělení je rozdělení domu na bytové jednotky. V těchto případech soudy vedle toho, zda je možné dům reálně rozdělit na dvě či vícero funkčních bytových jednotek, zkoumají například i to, zda by rozdělení domu na bytové jednotky nebylo spojeno s neúměrnými náklady (s výjimkou případu, kdy by strana požadující rozdělení věci byla ochotna nést převážnou část nákladů), nebo například i vztah jednotlivých spoluvlastníků a tedy to, zda budou schopni a lze po nich požadovat, aby byli vlastníky jednotek ve stejném domě a zajišťovali správu společných částí budovy společně.

Přikázáním společné věci za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům;
zde je nutno posoudit více hledisek ,které se v případě rozhodování tímto způsobem musí posoudit. Zda se například jedná o rodinný historický majetek, kdo se na jeho údržbě a podstatně podílel, tento majetek ho užíval apod. Významnou skutečností rovněž je, že rozdělení (včetně případného finančního dorovnání) nemusí, jsou-li ve věci dány zvláštní důvody, vždy odpovídat spoluvlastnickým podílům

Prodej společné věci ve veřejné dražbě a rozdělení výtěžku mezi spoluvlastníky.

Soud je výše uvedenými způsoby vypořádání spoluvlastnictví vázán a nemůže spoluvlastnictví vypořádat jiným, než některým z těchto způsobů, a to ani v případě, kdy je jiný způsob vypořádání navržen některým ze spoluvlastníků. Soud je rovněž vázán i uvedenou posloupností způsobů vypořádání. Nemůže tedy rozhodnout o způsobu vypořádání umístěném ve výše uvedené hierarchii.

Návrh vypořádání a jeho závaznost s pohledu soudu

Dle § 153 odst. 2 OSŘ „soud může překročit návrhy účastníků a přisoudit něco jiného nebo více, než čeho se domáhají, jen tehdy, jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky.“ Jak bylo uvedeno výše, NOZ v § 1140 a násl. obsahuje závazný způsob vypořádání spoluvlastnictví. V současnou dobu proto převládá názor, že soudy nejsou při rozhodování o zrušení spoluvlastnictví vázány co do způsobu vypořádání návrhem a řídí se tak spíše danými okolnostmi případu. K rozdělení spoluvlastnictví pak, nejsou-li dány důvody uvedené v §1140 odst.2 NOZ, přistupují v zásadě vždy.

Z pohledu naší advokátní kanceláře vždy preferujeme dohodu, neboť soudní cesta bývá zdlouhavá a finančně nákladná.

JUDr. Jaroslav Horký