Opuštěná nemovitost a rozsudek nejvyššího soudu ze dne 3. 9. 2025, sp. zn. 22 Cdo 1268/2025
Opuštěná nemovitost je právní pojem pro situaci, kdy právní řád vychází z toho, že vlastník už nemovitost nechce dále vlastnit. Občanský zákoník stanoví, že pokud vlastník deset let nevykonává vlastnické právo k nemovité věci, má se za to, že ji opustil (§ 1050 odst. 2 OZ). Jde ale o vyvratitelnou domněnku, platí, dokud někdo neprokáže opak. Pokud je nemovitost opuštěná, připadá státu (§ 1045 odst. 2 OZ).
U nemovitostí evidovaných na tzv. nedostatečně identifikované vlastníky katastrální zákon umožňuje postup, aby byl po uplynutí příslušné lhůty do katastru zapsán stát. Nejvyšší soud však výslovně zdůraznil, že § 65 odst. 9 katastrálního zákona je pouze procesní ustanovení pro postup katastru, nevytváří nevyvratitelnou domněnku ani fikci opuštění a sám o sobě neznamená, že stát vlastnické právo nabyl. Zápis státu do katastru tak může založit „papírové“ (katastrální) postavení a domněnku správnosti zápisu, ale nevylučuje, aby se osoba, která tvrdí, že je skutečným vlastníkem, domáhala ochrany svého práva.
Prakticky to znamená, že i když je stát v katastru zapsán jako vlastník, spor o skutečné vlastnictví tím nemusí být definitivně uzavřen. Kdo tvrdí, že je vlastníkem, například dědic nebo osoba, která vlastnické právo nabyla jiným způsobem, může své právo uplatnit, jen musí počítat s tím, že bude potřeba své tvrzení doložit a „překlopit“ důkazní situaci proti zápisu v katastru.
Podrobněji je tento výklad rozveden přímo v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 3. 9. 2025, sp. zn. 22 Cdo 1268/2025, kde je možné si všechny závěry přečíst v plném znění.