To na základě tohoto samotného rozhodnutí, popřípadě na základě jiných právních důvodů, důvodem může být například uzavřená nájemní smlouva k předmětným nemovitostem. Formu a rozsah nezbytné cesty může stanovit soud na základě svého vlastního uvážení a není vázán návrhem žadatele.

Nezbytné cesta je upravena v § 1029 – § 1036 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „OZ“) přičemž důvody pro nepovolení nezbytné cesty nalezneme v § 1032 OZ: (1) Soud nepovolí nezbytnou cestu, převýší-li škoda na nemovité věci (např. snížení hodnoty majetku) vlastníka na kterém by měla být zřízena služebnost, způsobil-li si žadatel nedostatek přístupu z hrubé nedbalosti či, úmyslně, nebo žádá-li se nezbytná cesta jen za účelem pohodlnějšího spojení. (2) Nelze povolit nezbytnou cestu přes prostor uzavřený za tím účelem, aby do něj cizí osoby neměly přístup, ani přes pozemek, kde veřejný zájem brání takovou cestu zřídit.“

V ustanovení občanského zákoníku se uvádí jako jeden z důvodů nepovolení nezbytné cesty nedostatek přístupu způsobeného hrubou nedbalostí, či úmyslně žadatelem o povolení nezbytné cesty. Bližší odůvodnění však v zákoně chybí, a tedy jak posoudit, zda je v konkrétním případě dán důvod. V současné době závisí především na úvaze a rozhodování soudů. Pro tuto problematiku je judikatura Nejvyššího soudu, přičemž za významné lze považovat rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 22 Cdo 3242/2015 ze dne 15. 11. 2016.

Nejvyšší soud ve svém odůvodnění zastal tento názor: ,Získávání informací o případném spojení s veřejnou cestou před nabytím nemovité věci není samoúčelné. Vědomost o absenci přístupu k nemovitosti sama o sobě sice nepostačuje k závěru o patrné nedbalosti, ovšem má vést k tomu, aby se nabyvatel pozemku pokusil zajistit si přístup k pozemku ještě před jeho samotným nabytím. Nabyvatel má zejména oslovit vlastníky pozemků, přes něž by přístup k nabývané nemovitosti přicházel do úvahy (nejen vlastníky pozemků přes které cesta již dříve vedla) s nabídkou na povolení nezbytné cesty; nelze mu však vytýkat, že jeho snaha nebyla úspěšná pro nepřiměřené hospodářské požadavky vlastníků pozemků. Jinými slovy řečeno, pokud se nabyvatel snaží se sousedy dohodnout, k uzavření dohody však s ohledem na objektivně nepřiměřené požadavky sousedů nedojde, nelze v případě nabytí nemovitosti návrh na povolení nezbytné cesty zamítnout s tím, že si nabyvatel počínal hrubě nedbale. Jestliže ovšem nabyvatel zakoupí nemovitou věc za sníženou cenu s vědomím, že není spojena s veřejnou sítí komunikací, přičemž pro její zajištění před koupí ničeho neučiní, bylo by zneužitím práva, kdyby nabyvatel dosáhl zvýšení ceny pozemku povolením nezbytné cesty.“

Je však nutno vždy zvážit veškeré skutečnosti konkrétního případu: Zda nabyvatel skutečně posoudil veškeré okolnosti, ještě před nabytím nemovitosti do svého vlastnictví, které by mohly mít následně vliv na budoucí užívání těchto nemovitostí.

V neposlední řadě bude nutné přihlédnout k dobré víře nabyvatele v existence přístupové komunikace, jež byla vyvolána ku příkladu stavem terénu, který nevyvolával žádné pochybnosti o absenci přístupu či vyjádřením zcizitele. Významným z hlediska problematiky je konkrétně nález II. ÚS 1587/20 ze dne 12. 1. 2022, který konstatoval, že v případě výkladu ustanovení § 1032 odst. 1 písm. b) OZ je třeba rozlišovat dvě skupiny případů:

• nichž vlastník nemovitosti hrubě nedbale či úmyslně zapříčiní situaci, kdy nebude mít ke své nemovitosti přístup. Ústavní soud ve svém nálezu uvádí, že v tomto případě je aplikace ustanovení § 1032 odst. 1 písm. b) OZ na místě;
• nedostatek přístupu je objektivní skutečností, do níž nabyvatel nemovitosti vstoupí. V tomto případě nebude v souladu s ústavními garancemi práva vlastnit majetek.

Dle Ústavního soudu aktuální rozhodnutí obecných soudů však i v případech, v nichž se nabyvatel pouze před prodejem nepokusil vyjednat si přístup k nemovitosti s vlastníkem sousedního pozemku, zásadně označuje jako hrubě nedbalé. Obecné soudy tak prakticky bez ohledu na konkrétní okolnosti a bez zvážení všech právních skutečností, jež jsou ve střetu, odmítnou zřídit věcné břemeno v situaci, kdy se nabyvatel nemovitosti nevstoupil do jednání s vlastníkem pozemků kde chce zřídit věcné břemeno v době před jejím nabytím, což Ústavní soud shledal citelným zásahem do ústavně garantovaného práva vlastnit majetek. V neposlední řadě Ústavní soud ve výše zmiňovaném nálezu uvádí, že pokud by bylo prokázáno, že nabyvatel nabyl nemovitost za výrazně nižší cenu, a to právě z důvodu nedostatku přístupu k předmětné nemovitosti, může být v takovém případě stanovena vyšší náhrada za zřízení věcného břemene, čímž by, na rozdíl od odmítnutí zřízení věcného břemene, mohla být postavena do rovnováhy ústavně garantovaná práva a ekonomické zájmy všech vlastníků. Vzhledem k výše uvedenému lze konstatovat, že postup dle § 1032 odst. písm. b) OZ, soud bude muset vždy zohlednit okolnosti konkrétního případu, neboť nelze každý případ posuzovat pouze jedním pohledem

Zdroje: Nejvyšší soud České republiky: https://nsoud.cz/ Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3242/2015 ze dne 15. 11. 2016 Ústavní soud České republiky: https://www.usoud.cz/ Nález Ústavního soudu sp.zn. ÚS 1587/20 ze dne 12. 1. 2022